Ráda bych se s vámi podělila o jeden příběh. O příběh, kterých je v našem okolí pomálu. O to větší mám radost, že se vůbec odehrál a k tomu ještě ve Žluticích.
Asi před dvěma měsíci mi zavolal neznámý člověk, že se dozvěděl o aktivitách našeho spolku. Pokud bychom měli zájem, měl by možnost nám finančně přispět na opravu některé památky. Zájem jsem samozřejmě měla a tak došlo ke schůzce. Přijel muž ve věku mých dětí, s tatínkem. U nás doma jsem jim vyprávěla o našem spolku. Povídali jsme o tom, co a proč a jak děláme. Pověděla jsem jim také o márnici ve Skokách, které hrozí zřícení a sháníme každou korunu na její opravu. Prohlédli si mapy, knížky, letáčky a vyrazili na výlet po Cestě svatého Jakuba.
Hned večer mladík volal a sdělil mi, že se jim cesta moc líbila. Jeho tatínek mi poslal krásné fotografie z okolí Verušic. Viděli památky opravené a památky ještě neopravené a cestu, kterou udržujeme. A že si myslí, že naše úsilí má smysl a hlavně spojuje lidi při společné práci. A že se rozhodl nám poskytnout 160 000,- Kč na opravu márnice.
Sotva jsem jeho slovům mohla uvěřit. Mám totiž za sebou hodně zkušeností se získáváním dotací. Celá žádost začíná vždycky vyplňováním spousty papírů a obíháním úřadů a do poslední chvíle netušíte, kdy a jestli vůbec něco dostanete. Tentokrát bylo všechno jinak. Telefon, mail, smlouva, peníze na účet. Vše na základě důvěry. Neuvěřitelné.
A kdo že je tento „kouzelný dědeček“ v podstatně mladším vydání? Podnikatel, který díky svým úspěchům mohl založit Nadační fond Zeměkvět a jeho prostřednictvím podporovat různé dobrovolnické aktivity. Mladík, který mi udělal velkou radost a to nejen kvůli věnovaným penězům. Utvrdil mě v mém přesvědčení, že mladá generace přinese nové myšlenky a nové přístupy a že to s naším světem přeci jen není tak beznadějné. Děkujeme!
