Původně jsem si myslela, že článek bude na pokračování. Ale když jsem si začala všímat žlutických křížků, zjistila jsem, že jich opravdu nemáme mnoho. Je zajímavé, že v okolí města se zachovala alespoň torza, ale přímo ve městě není žádný. Vlastně jeden ano, i když kousek stranou, ale zato je nádherný. Je na křižovatce u Střední lesnické školy. Ve starých knihách je nazývaný „kaštanový“, protože strom kaštan u něho opravdu roste. Jestli ho tam zasadil pan Franz Wanitzka, který kříž nechal v roce 1852 postavit, to nevím. Ale vím, že by si jediný křížek ve Žluticích zasloužil větší péči. Pokud nejsou peníze přímo na rekonstrukci, stačilo by kolem podstavce alespoň občas posekat trávu. Pozemek i křížek je města. Určitě by se při troše snahy našel někdo, kdo by se o tenhle koutek rád postaral. Příjezdu do Žlutic by to velmi prospělo!

Druhý křížek ve městě, vlastně jen podstavec, má zajímavý osud. Nevím, odkud pochází, zatím jsem neměla odvahu to zjistit. Byl přivlečen na náměstí v roce 2001 členy skupiny Bláto, kteří tak protestovali proti nepořádku ve městě při stavbě rozvodů pro novou kotelnu. Na náměstí se příliš nehodil, a tehdy projevila Ing. Voláková smysl pro recesi a umístila ho přímo u kotelny, kde se o něj vzorně stará. Ach, ty paradoxy...

A tím přehled žlutických křížků (pokud nebudeme počítat ty u hřbitova a směrem k Semtěši) končí. Původně jich bývalo víc, ale musely ustoupit nové době. A tak největší koncentrace křížků je ještě do půlky září k vidění v budově muzea – i když „jen“ ty z okolí města a na fotografiích pana Boreckého. Jsou to ty, které se nám podařilo společnými silami opravit v posledních dvou letech. Výstavu jsem uspořádala ve spolupráci s městem Žlutice a moc děkuji všem návštěvníkům, kteří se přišli podívat a těm, kteří mi s výstavou pomohli. Byli to nejen členové Spolku okrašlovacího Vladař, členové Muzejního spolku Žluticka, kulturní referentka paní Ferencová, ale i další přátelé. Zvláštní dík patří Mirce Vnoučkové, která nevlídnou prázdnou místnost dokázala svojí osobitou výzdobou přetvořit v útulný reprezentační sál. Ten posloužil městu i k dalším účelům: proběhla zde přednáška v rámci Žlutické noci a během Žlutického divadelního léta zde byly vítány jednotlivé soubory. Jen mě mrzí, že se pro Mirku nenašla v městské pokladně ani koruna na odměnu za její úsilí...

Někteří návštěvníci výstavy se zajímali o mapu s vyznačenými opravenými památkami. Mapka už je v jednoduché podobě zdarma k dispozici v pokladně muzea. Byl to impulz pro další nápad – a vznikla nová cyklotrasa Křížková cesta. Okruh dlouhý 20 km se sedmnácti (zatím) památkami. Pracuje se už na mapce nové, která bude mít profesionální vzhled. Pomáhají mi s jejím vznikem dámy z občanského sdružení Cesta z města, stejně jako s mapkami nové verze Stezky sovy Rozárky a Cesty za pověstí. Škoda, že ani na podporu činnosti tohoto sdružení se letos nenašly ze strany města Žlutice peníze. Z lásky pro věc se dají opravovat tabulky na cyklostezkách a běhat po lese s pilkou a kosou a udržovat průchodné cesty. Ale vydávat mapy a propagační letáky, to už se zadarmo dělat nedá. A tolik bychom tuhle službu ve Žluticích

potřebovali! V našem informačním centru máme jediný letáček o Žluticích z roku 2006, o Vladaři ani řádka, o Kancionálu ani řádka, o Chyši nic... Jediné pěkné materiály s propagací celého regionu, včetně Žlutic, byly informačnímu centru zdarma věnovány o.s. Cesta z města... Být žlutickým radním, asi by mi bylo stydno...

Příště bych vás ráda seznámila se žlutickými sochami. Že si žádné nevybavujete? Správně. My totiž ve Žluticích nepotkáváme ani jedinou kamennou sochu!! Jak je to možné? A máme novou záhadu. Ale o tom až někdy příště.

MUDr. Hana Hnyková

napsáno: 7/2012

Foto